Zoo Ostrava pomáhá se záchranou puštíků bělavých
2. prosince 2017 - zdroj Zoo Ostrava
Zoo Ostrava pomáhá se záchranou puštíků bělavých
V letošním roce se v ostravské zoologické zahradě podařilo rodičovskému páru puštíků bělavých odchovat čtyři mláďata. Tři z nich byla převezena do partnerských zoologických zahrad v Hluboké a v Hodoníně. Čtvrté bylo určeno pro záchranný projekt, který probíhá v Rakousku.
Po tříleté pauze se ostravská zoologická zahrada opět zapojila do záchranného repatriačního projektu pro puštíky bělavé, který probíhá v Rakousku v oblasti Vídeňského lesa (Habichtskauz Wiederansiedelung). „V roce 2014 jsme poprvé bezplatně poskytli odchovanou samici, která byla vypuštěna v biosférickém parku Wienerwald. Letos bylo do Rakouska odvezeno jedno ze čtyř odchovaných mláďat – mladý samec, který tentokrát zůstane v chovatelské základně projektu a geneticky tak obohatí populaci chovanou v lidské péči, jejíž mláďata putují do volné přírody, aby posílila divokou populaci této sovy,“ popisuje zooložka Adéla Obračajová. Zbylá tři mláďata posílila chovatelskou základnu v českých zoologických zahradách – dvě (samec a samice) v Zoo Hluboká a jeden samec v Zoo Hodonín.
Zoo Ostrava pomáhá se záchranou puštíků bělavých, foto Pavel Vlček
Puštík bělavý (Strix uralensis) je o něco větší než puštík obecný. Hnízdí v rozlehlých listnatých nebo smíšených lesích v oblasti euroasijské tajgy, hor střední Evropy a v Číně. Jako tzv. glaciální relikt se vzácně vyskytuje i ve střední Evropě (poddruh Strix uralensis macroura). V minulosti byla tato sova na mnohých místech Evropy přičiněním člověka vyhubena. Jednou takovou lokalitou byla například Šumava, kde patřil puštík bělavý k původním druhům a ještě na přelomu 19. a 20. století se na české straně Šumavy pravidelně vyskytoval. Příčinou vymizení šumavské populace byla zřejmě kombinace ubývání smíšených a listnatých lesů pralesovitého charakteru, vlivu klimatických výkyvů a nedostatku potravy, genetické izolovanosti a intenzivního odstřelu. Dnes se v této oblasti opět vyskytuje díky vypouštění puštíků v Bavorském národním parku (od 70. let minulého století).
Stejný osud potkal puštíky bělavé i v sousedním Rakousku, kteří z tamních lesů vymizeli v polovině 20. století. O navrácení této velké sovy se začalo poprvé uvažovat v roce 2006. Základem repatriačního projektu bylo vybudování chovatelské základny, tedy chov puštíků bělavých v lidské péči, ať už ve specializovaných stanicích nebo v zoologických zahradách. Rodičovskými páry odchovaná mláďata pak začala být vypouštěna do volné přírody od roku 2009 na dvou ekologicky cenných lokalitách – Biosphärenpark Wienerwald a Wildnisgebiet Dürrenstein. Díky nezměrnému úsilí a práci rakouského týmu začali puštíci bělaví v rakouských lesích opět hnízdit. „Letos bylo při pravidelném monitoringu napočítáno 32 mláďat ve Vídeňském lese a 18 mláďat v oblasti lokality Dürrenstein, což je velmi pozitivní výsledek. Populace však stále není dostatečně početná a náročné zimní období a úbytek hlodavců ji může opět rychle ohrozit. Proto se v současné době pracuje na zajištění trvaní projektu až do roku 2020,“ dodává Adéla Obračajová.
Zoo Ostrava chová středoevropský poddruh (Strix uralensis macroura) od roku 2012. Poprvé se tyto sovy podařilo rozmnožit v roce 2014, kdy pár odchoval dvě mláďata. Z nich byla samice poskytnuta pro vypuštění, samec zůstal v Ostravě a vytvořil další pár s mladou samicí, zatím však nehnízdili. Podruhé se podařilo původnímu páru odchovat čtyři mláďata až v letošním roce.