Ekovýchovou k lepší prevenci

12. listopadu 2017 - zdroj Ing. Michala Jakubův - Záchranná stanice pro živočichy ZO ČSOP Vlašim

Když najdete zraněné divoké zvíře, šup s ním do nejbližší záchranné stanice. Tím by ale vaše pomoc končit neměla. Naopak. Víte, proč se zranilo a co udělat proti tomu, aby takto neskončilo další? Ví to i vaše děti, příbuzní a kamarádi?

„Takto to vypadá, když se například obujeme do ekovýchovy těch nejmenších. Pusťte si pořad Telefon ze dne 20. října, na stránkách televize ČT Déčko od šesté minuty a dvacáté sekundy. V hlavní roli kolega Jaroslav Svačina brilantně radí jak se zachovat pokud najdete malého zajíčka, který vypadá opuštěně,“ upozorňuje na jednu z řady rad zachycených televizní kamerou Petr Švingr, vedoucí Záchranné stanice pro živočichy ČSOP Vlašim.

Ilustrační foto mláděte zajíce, foto Archiv ZO ČSOP Vlašim

Nejen televize, ale také rádia, noviny a časopisy. Média pomáhají šířit osvětu tam, kam hlas ošetřovatelů ze Záchranných stanic nedolétne. Sami ošetřovatelé se jim snaží posílat náměty, propagovat činnost stanice pomocí webových stránek a facebooku a především pak také vzdělávat při osobním kontaktu.

„Už samotné převzetí zraněného zvířete probíhá často formou rozhovoru, kdy se snažíme poradit jak příčinu zranění odstranit anebo ji zabezpečit. Vyléčená zvířata s trvalým handicapem jsou umístěná v expoziční části stanice, v ParaZOO, kde je součástí prohlídky také výstava negativních vlivů lidí na divoká zvířata a způsobů prevence jejich zraňování. Zvířata, která měla větší štěstí a mohou se vrátit na svobodu, se snažíme vypouštět se školami či širokou veřejností,“ vyjmenovává hlavní způsoby environmentální výchovy pan Švingr.

Komentovaná prohlídka expozice v ParaZOO, foto ZO ČSOP Vlašim

Navíc také vydávají informační letáky a publikace anebo se podílí na výukových programech. Pomoc zraněnému zvířeti v nouzi je totiž jedna věc, ale prevence zraňování anebo takového ublížení z neznalosti, jako třeba odnesení zdravého mláděte zajíce, druhá, neméně důležitá. Vezměme si to na příkladu malého dítěte. Když si poraní prsty o rozbitou hračku, tak ho nejen ošetříme, ale navíc hračku opravíme anebo mu ji už nebudeme dávat na hraní, aby se to neopakovalo.

„Příběhy našich pacientů se snažíme upozornit na určité problémy, pro které se k nám dostali. A ne vyvolat lítost. Ta sama o sobě nepomůže. Ideální by bylo, kdybychom už žádné zvíře ošetřovat nemuseli, protože se už nemohlo v naší kulturní krajině zranit,“ dodává mladý ochranář.

Až si proto někde budete číst anebo zaslechnete zprávy ze Záchranné stanice pro zvířata, zamyslete se, zda i u vás na zahradě či ve vašem okolí by se něco podobného mohlo stát. Co říkáte, mohlo? A nešlo by tedy i tam něco změnit pro bezpečnější soužití divokých zvířat s námi?