Dozvuky jara

16. října 2017 - zdroj ZO ČSOP Vlašim

Hlavní sezóna mláďat je již nějaký ten pátek za námi. Flaštičky, dudlíky a další potřeby pro jejich umělý odchov tak v Záchranných stanicích pro zvířata již uložili na svá místa. Přesto se i nyní ještě ale najdou případy s obdobím rození mláďat úzce související. Například ve Vlašimi se teď ošetřovatelé starají o ochočeného srnečka.

„Na konci září jsme přijali mladého srnečka. Přišel k lidem na zahradu ve Zdislavicích. Je úplně krotký. Jde o letošní mládě, které někdo odchoval na flašce a pak ho vypustil,“ popisuje Petr Švingr, vedoucí Záchranné stanice pro živočichy ČSOP Vlašim.

Odchov mláďat savců není jednoduchý. Náročné je jak pravidelné krmení, tak také jejich příprava na život ve volné přírodě. Mnoho mláďat přitom na člověka přivykne natolik, že je již vypustit nelze. Ztráta plachosti totiž ohrožuje jak ochočená zvířata, tak také lidi. Například právě dospělí srnci bývají často agresivní.

Fotografie ochočeného srnečka, který je nyní v péči Záchranné stanice pro zvířata ve Vlašimi, autor: Archiv ZO ČSOP Vlašim

„Nalezený srneček byl vyhublý a měl průjem. U nás dostal antibiotika a přesunuli jsme ho do velkého výběhu, kde se ihned začal pást. Má rád taky ovesné vločky a větvičky ovocných stromů. Nyní už je na tom mnohem lépe a rád se mazlí. Vypustit ho nemůžeme. Hledáme pro něj proto místo v oboře anebo u zkušeného chovatele,“ uvádí současný stav srnčete Petr Švingr.

Již řadu let probíhají vzdělávací kampaně učící veřejnost neodebírat srnčata z přírody zbytečně. Ochočení zvířatům zapovídá návrat na svobodu. Aneb jak se píše v Malém princi: Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Ve Vlašimi o tom ví své. Tento srneček není první, který se do stanice kvůli ochočení dostal.

„U mláďat, která odchováváme, vždy pečlivě zvažujeme, zda zvládnou život na svobodě a zda nemohou být nikomu nebezpeční. Zatímco mladé veverky, ježky, drobné ptáky a další malá zvířata často vypouštíme, u šelem, divokých prasat či srnců tomu tak není. Již před pár lety se k nám dostala srna s obojkem, která se vracela k lidem. A nakonec i krkavec Bob se do naší expozice dostal díky tomu, že někoho na zahradě ohrožoval svým velkým zobákem a snažil se vydobýt jídlo, na které ho již někdo kdysi přivykl,“ vysvětluje pan Švingr.

U srnců se někdy jako ochočení jeví také ztráta plachosti způsobená otravou řepkou. Tento případ to naštěstí ale nebyl. Ve stadiu otravy, kdy se zvěř nechá bez problémů chytit, totiž už bývá většinou veterinární pomoc marná. Když proto na zvláštně se chovající divoké zvíře narazíte, nebojte se zavolat do Záchranné stanice a poradit se s ošetřovateli, zda je jeho chování přirozené či případně jak zvířeti nejlépe pomoci.

Text:

Ing. Michala Jakubův

Záchranná stanice pro živočichy ZO ČSOP Vlašim